Historie

Vyprávění o Habalu

 

V létě roku 1986 se trojice kamarádů rozhodla založit kapelu. Základ by byl, chyběl bubeník (v té době nedostatkové zboží). Přišel tip na nějakého Jirku zvaného Tabák. Ten se nenechal dlouho přemlouvat a kapela byla na světě.

V hluboké socialistické době musela každá kapela mít svého zřizovatele. Díky tomu, že dva členové bydleli v malebné vesnici Budislav, vzala si nás pod křídla zdejší organizace SSM (socialistický svaz mládeže) a dala nám v místním kulturáku k dispozici místnost jako zkušebnu.

Proč právě název Habal?  K Budislavi by si mnozí přiřadili spíše loupeživého rytíře Toulovce, ale hoši zabrousili v kronikářských análech a zjistili, že ve vsi žil kdysi jakýsi pan Habal, který se skrýval v jeskyni na Velkém Hradisku, dnes zvané habalna. Habal nepracoval, měl hlad a tak kradl. A to hlavně slepice. Loupil tak dlouho, dokud se místní lid nenasral a vyřídil si to s ním po svém…. Ne, že by členové kapely tento způsob života napodobovali, ale příběh se líbil a tak název byl na světě.

A zpátky ke kapele. Jejich ambice byly místní tancovačky a zábavy. To, že budou hrát tvrdou muziku, bylo všem jasné od začátku. Po čase zkoušení však bylo jasné, že je potřeba ještě jeden atribut a to zpěvák. Ač to nebylo úplně podle pravidel, nějak zlanařili Pepu, který už zpíval v jiné kapele. Jak se později ukázalo, byl to správný tah.

Zkoušky, zkoušky, zkoušky ,, nakonec to přišlo“ – silvestr 1986 Seč Vidlatá. První vystoupení, trošku tréma, trošku průjem, ale vyšlo to. Tato akce také byla stěžejní v tom, že se jí zúčastnil Pavel, který se později stal zvukařem kapely. Další odehrané akce byly tzv. hovory s mládeží uspořádané kamarády z Trstěnic, akce neplakátované, ale účast opět hojná. Habal se rychle dostával do podvědomí posluchačů.

V té době hrát na zábavách znamenalo pro každou kapelu předstoupit a projít přes přehrávací komisi, tzv. přehrávky. Nemá cenu popisovat průběh tohoto řízení, Habalu to vyšlo (či prošlo) a mohl začít vystupovat na veřejných akcích.

Kapela začala vystupovat, byla žádaná a dá se říct i poměrně populární, na akce chodilo hodně lidí. Byla populární i na zasedáních OV KSČ ve Svitavách, kde se na schůzích o Habalu pravidelně jednalo, naštěstí bez nějakého zásadního rozhodnutí.

O kvalitě produkcí se nelze zmiňovat, ale byla to smršť decibelů a tvrdé muziky.

Za  starých časů v minulém režimu byl velký nepřítel mladých „Bundesvér“. A největším nepřítelem kapel byl povolávací rozkaz. Ten obdržel i náš zpěvák Pepa. Kapela byla rozjetá, náhrada byla okamžitá, Pepu nahradil Libor P. Zase zkoušení, opakování a po pár zábavách opět povolávací rozkaz pro zpěváka. Po Liborovi přišel Zdenek Š.  Zábavy se hrály dál, věčné zkoušení a opakování, absence nových písniček určitě vedlo k tzv. ponorce. To co mělo vést k obohacení kapely, byly  klávesy ovládané Pepou T. No, nestalo se. Po tancovačce v Lubné v létě 89 (sice opět úspěšné) bylo jasné, že je něco ve vzduchu. Týden na to kytarista a basák oznamují, že končí a to se taky stalo. Tři členové se ještě pokusili kapelu udržet v novém obsazení, ale po necelém roce odešel další a Habal se definitivně rozpadl.

Přišel samet, nová doba, tancovačky prakticky odešly. Habal nežil. Mezi členy panovala averze po rozpadu. Už žádní velcí kamarádi. Na tyto neduhy pomáhá pouze „ pan doktor čas“…

Na jaře 96 se za bubeníkem Tabákem zastavil bývalý kytarista Zdenek se zmínkou o nějakém fesťáčku v létě na Lubné. Kupodivu slovo dalo slovo a Habal se opět sešel v původní sestavě. Ani zmínka o minulosti, začalo se zkoušet, ovšem s domluveným repertoárem pouze na tuto akci. Lubenské vystoupení bylo příjemné, přišlo hodně příznivců. V říjnu 2004 si Habal ještě zahrál několik písniček na zábavě v Horním Újezdě. Basáka Mirka, který už nechtěl vystupovat, nahradil Petr K.

Od té doby se Habal alespoň jednou ročně začal scházet zpravidla kolem vánoc v nějaké té hospůdce. Příjemné setkání se spoustou povídání a vzpomínek.